Hej, Sloveni

Hej Sloveni oli Jugoslaavia riigihümn 1945. aastast ja Serbia ja Montenegro riigihümn. Praegu ta ei ole hümnina kasutusel.

Sõnade autor on slovaki preester, luuletaja ja ajaloolane Samuel Tomášik. Ta kirjutas luuletuse 1834. aastal Prahas. Slovakid peavad seda siiani oma teiseks hümniks. Jugoslaavia riigihümniks sai 1977. aastal. Pärast Jugoslaavia lagunemist jäi Serbia ja Montenegro hümniks.

Hümni meloodia tugineb Poola hümni Mazurek Dąbrowskiego meloodiale, kuid on tunduvalt aeglasem.

Hej Sloveni

Hej Sloveni, još ste živi
duh naših dedova,
dok za narod srce bije
njihovih sinova.

Živi, živi duh slovenski
živet će vekov'ma
zalud preti ponor pakla
zalud vatra groma.

Nek se sada i nad nama
burom sve raznese
stena puca, dub se lama,
zemlja nek se trese.

Mi stojimo postojano
kano klisurine
proklet bio izdajica
svoje domovine.

Slovakikeelne algversioon

Hej, Slováci, ešte naša
slovenská reč žije,
Dokiaľ naše verné srdce
za náš národ bije.

Žije, žije, duch slovenský,
bude žiť na veky,
Hrom a peklo, márne vaše
proti nám sú vzteky!

Jazyka dar sveril nám Boh,
Boh náš hromovládny,
Nesmie nám ho teda vyrvať
na tom svete žiadny;

I nechže je koľko ľudí,
toľko čertov v svete;
Boh je s nami: kto proti nám,
toho parom zmetie.

I nechže sa aj nad nami
hrozná búra vznesie,
Skala puká, dub sa láme
a zem nech sa trasie;

My stojíme stále pevne,
ako múry hradné
Čierna zem pohltí toho, kto odstúpi zradne!

Moravikeelne algversioon

Moravanji, eštje naša
moravská rječ žie
Dokad edno naše vjerné srce
za náš národ bie

Žie, žie, duhj moravskji,
bude žiti vječno,
Hromné oheň z hlubje pekla?
Nás e nekonečno!

Dar jazika svjerjili nám bratrji
Bratrji vjerozvjestji
Njikemu inému nesmi patrjit
V njem e naše štjestji

Ajdiž pravda, kolci lidji,
tolci čertji v svjetu
Buh e s nama: "Gdo protji nám,
teho bičem spletu!"

Ajdiž se ajtak nad nama
hrozná bórja vznese
Skala puká, dub se láme
a zem neh se trjese

Mji stoime skalopevno
jako zdje prji hradu
Černá zemja zezme teho
gdo dopustji zradu!

Tsjekkeelne algversioon

Moravané, ještě naše
moravská řeč žije
Dokud jedno naše věrné srdce
za náš národ bije

Žije, žije, duch moravský,
bude žíti věčně,
Ohromný oheň z hloubi pekla?
Nás je nekonečně!

Dar jazyka svěřili nám bratři
Bratři věrozvěsti
Nikomu jinému nesmí patřit
V něm je naše štěstí

I když pravda, kolik lidí,
tolik čertů v světě
Bůh je s námi: "Kdo proti nám,
toho bičem spletu!"

I když se i tak nad námi
hrozná bouře vznese
Skála puká, dub se láme
a zem ať se třese

My stojíme stále pevně
jako zdi při hradu
Černá země sejme toho
Kdo dopustí zradu!